Dmitry Glukhovsky – Budoucnost

Zapomeň na smrt!

Tímto heslem se řídí vojáci v maskách Apolona, elitní jednotky Falangy Nesmrtelných. S každou jejich akcí se rozšiřují jejich řady, přestože nepoužívají žádné zbraně.

Jan Nachtigall 2T. Tak zní jméno jednoho z nich, jednoho 

z těch, kdo odebírají lidem jejich děti a poté jim injekčně implementují akcelerátor věku. Ten, i když jsou nesmrtelní je začne požírat zaživa. Lidé nakažení stářím umírají do deseti let.

Stáří jako nespolečenské

Ve světě kde nikdo neumírá a není nemocný nikdy jsou šediny a smrt něco nepřípustného. Stáří je bráno jako choroba.

Rozmnožování je přísně reglementováno, za dítě se platí ztrátou vlastního života. Ale kdo ještě potřebuje děti, když může být věčně mladý a zdravý?

Politika

Evropa je rozdělena na dvě vládnoucí strany; Stranu Nesmrtelnosti, která dbá na samostatnou regulaci populace a všude propaguje humanitárnost, někdy až přespříliš. A Stranu Života vedenou Jesúsem Rocamorou, stejně jako Panamerický prezident Theodor Mendez zastává názor, že Evropský Zákon o Volbě by měl být zrušen.

Vyber si, buď dítě, nebo ty!

Ti – dalo by se říct šťastlivci -, které navštíví nesmrtelní ještě v době kdy možné provést potrat.

Jak na nesmrtelnost?

V této Utopii je Jan Nachtigall 2T jen jedním mravencem v monstrózním mraveništi. Erich Schreyer jeden z hlavních představitelů Strany Nesmrtelnosti razí též politiku vyspělosti, kdy se člověk stává vyspělým v době, když zahubí své vnitřní zvíře a zadusí některé základní instinkty. Jeden konkrétní je pro Schreyerovu politiku razantní. Instinkt rozmnožování.

Toto celé reguluje  za pomocí prášků štěstí. Existují mimo jiné i psychostymulační tablety zaručující spánek bez snů. Ty využívá Jan Nachtigall 2T.

Tato utopie ovšem není jen nádherná. Přelidnění starého kontinentu dohnalo stavitele ke zbourání některých památek, jen aby na jejich místě vyrostli monstrózní věže, které pojmou všechny lidi.

Když jsou lidé nesmrtelní, potřebují Boha?

Když pomineme hlavy Strany Nesmrtelnosti, Bůh už v nové Utopii nemá místo, lidé potřebují prostor a tedy věže sahající někdy i nad mračna.

Na obyčejného člena společnosti spadají Kostky o rozměru 5×5 metru.

Lepší lidé, co se týká zaměstnání, nebo společenského postavení si mohou dovolit větší obytné prostory.

Co se týče vody, ta je zdrojem nesmrtelnosti. Voda v Evropě je upravována chemicky.

Co se ale stalo s kostely? Některé byli, srovnány se zemí. Katedrála Notre-Dame v Paříži byla odkoupena a přestavěna na nevěstinec s Biblickou tématikou.

V této části knihy je i zajímavá úvaha ohledně hodin, které se nachází v katedrále. Jejich mechanismus je zde popisován jako nadlidský počin. Jedno posunutí ručičky hodin je totiž srovnatelné s lidským životem. Autor těchto hodin tudíž nemohl vidět, jak se ručička otočí dokola.

Zde je i mimo jiné Jan Nachtigall 2T konfrontován se svým starším já, kvůli vzpomínce na svoji zblázněnou matku, která věřila, že ji Ježíš na kříži ochrání před jednotkami Falangy.

Číslo 717 a internát

Internát. Místo odkud není úniku a kde je to horší než ve vězení. Něco podobného sedí i teď na internát, ale v Budoucnosti, kdy nevíte, jestli z internátu vyjdete živí a kde jste neustále pod kontrolou to je jiné.

Zdánlivě obyčejná slova, jako Hovor nebo Ošetřovna, ale zde znamenají zkoušku, jak moc jste připraveni na život.

Hovor

První zkouška, která je. Zvládnete-li ji příliš brzy ostatní zkoušky pro Vás nebudou již tak těžké.

Jde o jediné: odříkat naučenou frázi, kdo ji nedá toho odvádějí pryč. Většinou všichni u hovoru uspějí, kdo ovšem ne, toho už nikdo nikdy neviděl.

Zřeknutí se rodičů a jejich jména, následné odrecitování a složení přísahy Falanze.

Ošetřovna

Tohle místo je v knize málo zmiňováno, nicméně je zde také jako jedno z míst odkud se moc lidí nevrací v pořádku, neboť se sem dostávají z Krypty.

Krypta

Místo, kam po porušení některého pravidla míříte. Pokud jste neposlušní a prohlašuje to svých rodičích, že nejsou kriminálníci. Vedoucí internátu a ostatní zaměstnanci se Vám budou snažit „domluvit“ obvykle jedním zlomeným prstem.

Pokud i tohle nestačí, strčí vás do Krypty, místa, které již dříve nahánělo strach, ale dnes by se dalo přirovnat k hybridu samotky ve vězení a hladomorně.

Téměř hermeticky uzavřená bedna, ve které se skoro nemůžete hnout, někteří zde vydrželi i více jak jeden měsíc jen o vlastních tělesných tekutinách.

Identita

V internátě nikdo nemá jméno, jen číslo. Jméno, Vaše pravé křestní Vám sdělí až po splnění první zkoušky. Řeknou Vám i vaše číslo, kterým se indentifikujete od ostatních. Jan Nachtigall 2T, tehdy jen Jan, měl číslo 717.

Zde přežijí jen ti nejsilnější, část, která se týká internátu doporučuji pro silnější povahy.

Barcelona a svět

I když je Evropa opravdu tak dokonalá Utopie jak jen může vypadat, může být i jiná. Stejně jako větší města mají chudinské čtvrtě, má i Evropa svoji vadu na kráse a to Barcelonu, kterou musela, kvůli ilegálním imigrantům Evropa uzavřít. Imigranti okrádají zbytek starého kontinentu o skoro vyčerpané zásoby pitné vody, a proto musí většina lidí pít vlastní recyklovanou moč.

Ti bohatší, jako jsou Helen a Erich Schreyerovi si mohou dovolit normální vodu.

Do Barcelony byly též přerušeny dodávky této vody a tudíž, zde existuje starý svět úplně normálně. Staří umírají a děti se rodí.

V knize jsou stále narážky na prezidenta a hlavní představitele Ruska v Kremlu. Nevychází vůbec a projevy jsou čistě digitální. Několik lidí stále věří, že jim vládne ta samá vláda jako před tři sta lety. Obyčejný lid umírá, ale oni existují dál i přes to, že se prý tato látka, zaručující trvalé mládí byla odzkoušena na experimentálních vzorcích vězňů a výsledky byli opačné.

Panamerika o ničem narozdíl od Ruska nemlčí a přijímá fakta a možnost výdělku. Chcete nesmrtelnost? Kupte si jí. Každý rok se ale zvedají ceny.

Zhodnocení

Tato kniha mě sice tolik jakožto autorova skalního fanouška 

u série Metro a knih Soumrak nebo Povídky o vlasti, nenadchla. Číst ji poprvé jako první knihu od něj, již bych se k autorovi nevrátil. Děj natahovaný a vyplňovaný zbytečnostmi. Dal by se v pořádku dát na jeho klasiku čtyřista stránek.

Přespříliš popisováno věcmi typu jakou barvu má moře ráno 

a večer. Co se týče celku mě, jinak když opomenu tyto fakty kniha nadchla svojí realističností. Co by člověk dělal bez tablet na spaní nebo tablet štěstí? Zbláznil by se. Nejhorší na tom je, že se takováto budoucnost opravdu může naplnit, když budete neustále pátrat po léku na smrt.

Otázka tedy zní, je to vůbec k něčemu dobré?

Kniha sází též na jednu věc, kromě popisu zbytečností, sází na násilí.

Knize bych dal 3/5.

Like
Like Love Haha Wow Sad Angry