Archiv rubriky: Povídky

Lesní lid

Blížili jsme se spolu s Lunou a Hrotgarem k městu na severu Mlžného lesa. Měšťané do tohoto lesa moc nechodí, prakticky vůbec. Občas se ale naskytne důvod k překročení jeho hranice, i když je pro lidi zakázaným místem. Jedná se o nepsané pravidlo.
U bran na nás čekaly stráže. Když jsme se pokusili projít, zkřížily meče. Já i Luna jsme o krok ustoupili, mluvit jsem nechal Hrotgara.
„Pánové,“ začal Hrotgar, „jistě jste též znepokojeni, stejně jako my, touto bouří…“
Jeden ze strážných zastrčil meč do pochvy. „Nech si ty formality, mágu! V té bouři máte bezpochyby prsty vy! To vědí všichni! Lesní lid a černověžáci!“
 řekl strážný nalevo.
Otočil jsem se a spolu s Lunou jsme odešli do Mlžného lesa. Už jsme jen zaslechli Hrotgara, který si stěžoval a vyhrožoval strážím…

Pokračovat ve čtení “Lesní lid”
Like
Like Love Haha Wow Sad Angry
1

Vzdušný Nomád: Za hranicemi

Bylo brzo ráno, když si nás dva zavolali na základnu průzkumu.
„Včera říkali, že dnes lítat nebudeme, Pavle,“ postěžoval jsem si.
Kocovina mě ještě držela ve svých spárech a já se nemohl z jejího nelibého sevření vymanit. Pavel na tom byl lépe.
„Taky se mi to nelíbí, ale co mám dělat?“ položil řečnickou otázku Pavel a sešlápl pedál plynu v Uralu až k podlaze.
„Zasraný počasí,“ začal jsem, „kolik dní už lije? Deset? A to po nás chtěj, abychom lítali?“
„Dimitriji, patříme k nejlepším pilotům tady. Když bude příznivý vítr, můžeme lítat i za bouře,“ odsekl hrubě Pavel.
Silnice ubíhala pod koly rychleji, než by měla. Pavel uháněl stokilometrovou rychlostí i tam, kde byla přísně značena padesátka. Do zatáčky zpomalil na devadesát a minul protijedoucí UAZ. Všiml jsem si, že na sedadle spolujezdce sedí důstojník.

Pokračovat ve čtení “Vzdušný Nomád: Za hranicemi”
Like
Like Love Haha Wow Sad Angry
1